Rady pro správný výběr kola

Rady pro správný výběr kola

 

Rady pro správný výběr kola

Představy a sny, jak by nové kolo mělo vypadat či jak by mělo být osazeno, ale často musí ustoupit o krok dva dalšímu podstatnému faktoru, kterým je cena. Jestliže máte v peněžence vyčleněný počet bankovek, jsou mantinely nastaveny poměrně pevně. Přesto je dobré zvážit, jak často budete jezdit. Na letní víkendové výlety k rybníku postačí kolo v základní výbavě. Vzhledem k požadavku dlouhodobějších služeb lze k tomuto účelu doporučit kola v ceně přibližně od 8000 Kč výše, což platí pro všechny kategorie, tedy kola horská i krosová či silniční. Budete-li hltat tisíce kilometrů ročně, dražší kolo se odvděčí delší životností a tedy menšími náklady na náhradní díly a servis, ale také relativně neměnnou funkčností (u levných kol se například rychleji ztrácí přesnost řazení, objevují se vůle, opotřebovávají zuby převodníků i pastorků a podobně). Při rozhodování je dobré vědět, že rozdíl pěti tisíc korun v základní kategorii kol je nepoměrně znatelnější než mnohatisícový u dražších kol.

Každého zákazníka asi zajímá, jak se vyšší cena promítne do vlastností produktu. Také u kol platíme za kvalitu materiálu a zpracování. To se následně odráží v hmotnosti, funkčnosti a životnosti. Ve funkčnosti se liší nejvíce systémy odpružení horských kol. Většina bicyklů z různých cenových vrstev typově stejných kategorií pracuje zpočátku podobné, ale čas a používání oddělí zrno od plev. Cena kola někdy souvisí také s renomé značky. Zejména u některých zahraničních výrobců si připlatíme za nápis na rámu. Rozdíly ale většinou nejsou extrémně velké. Můžeme tak říci, že konkurence je natolik vyrovnaná, že pokud zvolíme určitý typ kola v určité ceně, dostaneme od většiny značek přibližně podobnou kvalitu.

Ale pozor, přesto nás někteří výrobci chtějí obelstít. Na celém kole je nejviditelnějším dílem přehazovačka a mnohé firmy toho využívají jako možného lákadla - nasazují například o dvě třídy vyšší model tohoto řadicího segmentu, než odpovídá celkové kvalitě kola. Při výběru je proto dobré zvážit kvalitu celku, nenechat se zmást jedním kusem, byť je nejviditelnější. Lepší přehazovačka, jejíž přínos nepoznáte, může být kompenzována třeba horší vidlicí nebo náboji, a to už se velmi projeví v jízdních vlastnostech nebo v životnosti. Kolo proto vždy posuzujte jako kompaktní celek.

 

Do terénu, na silnici, nebo od každého trochu?

Doby, kdy se na kole pouze jezdilo, jsou již dlouho pryč. V současné době narůstá počet přívrženců disciplín, ve kterých se spíše létá, pokud už ne ve vzduchu, pak velkou rychlostí terénem při sjezdu. Člověk, který si kupuje kolo pro takové použití, mívá většinou již přesnou představu. Proto je následující odstavec pojat konzervativně a definuje pouze kola silniční, krosová a horská. Více informací k jednotlivým skupinám najdete v úvodním článku ke každé kategorii.

Silniční kola si již delší dobu udržují poměrně vysokou popularitu. K rozeným silničářům přibyli bikeři, kteří na silnici trénují nebo si jen chtějí vyzkoušet novou disciplínu. Omezení na tmavý pruh asfaltu a absence vyložené bezpečných cyklistických stezek v naší domovině však zatím brání jejímu ještě většímu rozšíření. Silniční kolo svou jedinečnou konstrukcí dokáže nabídnout velmi silný zážitek z jízdy. Posed je aerodynamický, vše je maximálně tuhé a lehké, a co víc - opotřebení je minimální. Ze silničních kol vychází kategorie fitness modelů, jež s rovnými řídítky a lehčími převody ještě rozšiřuje niku úzkých plášťů. Podobné bicykly jsou vhodné pra kratší výlety, pokud to se silniční cyklistikou myslíte vážněji, je volba standardní podoby kola lepší.

Do náročnějšího terénu patří horské kolo. V současnosti je ale i sám pojem horské kolo příliš obecný - v této odnoži cyklistiky se vytvořilo mnoho proudů. Pokud pomineme ty vyloženě extrémní, při nichž už vlastně nejde o jízdu na kole, zůstane nám široké rozmezí pojetí jízdy od klasického cross-country po freeride a sjezd. Zjednodušeně můžeme říci, že za cross-country v mnoha jeho podobách se skrývá především putování krajinou, různě dlouhé i náročné, freeride a sjezd potom přinášejí prožitek z pohybu ve velmi náročném terénu (stejně tak na náročných překážkách) a především z kopce dolů. Kola do těžšího terénu jsou velmi bytelná a mají odpružení s většími zdvihy. Překážkou pro běžnou jízdu je především vysoká hmotnost.

V Čechách je v kategorií MTB stále největší zájem o tzv. hardtaily - horská kola s pevným rámem a odpruženou přední vidlicí. Celoodpružená kola, tzv. fully, se ale prosazují čím dál více. Rozumná hmotnost a výborně pracující odpružení z nich dělají vhodné společníky pro krátké pohodové výlety i dlouhé kilometry v sedle. Vyšší hmotnost a cena jsou kompenzovány větším pohodlím, jistotou jízdy a lepší ovladatelností. Zdají se tedy být ideálem pro běžné nezávodní použití. V současné době můžeme mít naprosto funkční plně odpružené kolo již za cenu okolo 25 000-30 000 korun.

Pokud nechceme tělo trápit v náročném terénu, existuje cesta mezi kolem silničním a horským - kolo krasové. Má silniční průměr kol, poměrně univerzálně široké pláště a převody někdy jen nepatrně těžší než MTB, jindy shodné. Geometrií, odolností i hmotností leží někde uprostřed. Obratný cyklista projede na krosovém kole i poměrně těžkým terénem. Musí však dávat daleko větší pozor na překážky, aby jej nepoškodil. Doma je kras na cyklostezkách, zpevněných lesních a polních cestách a asfaltu. Je tedy ideálem například pro cykloturisty, kterým v těchto podmínkách umožní svižnější přesun - je pohodlnější než kolo silniční, rychlejší než bike a nejlépe připravené k montáži nosičů, světel a blatníků. Z krasových kol se ještě vyčleňuje kategorie trekkingů. Tímto názvem se označují vybavená kola. Většinou mívají blatníky, nosič a osvětlení.

 

Vlastní cestou, nebo s davem?

Nároční cyklisté, především ti ze silnice, si kola nechávají stavět na zakázku. Výhodou je absolutní přizpůsobení stroje individuální představě. Bohužel cena takového kola je většinou značně vyšší - výrobce, který kupuje tisíce dílů, je samozřejmě dostane za jiné ceny, než stojí v maloobchodě. Volba sériového kola je proto ekonomicky nejvhodnější. Pokud vám některý díl vyloženě nevyhovuje, vždy se lze dohodnout s prodavačem, který jej může vzít protiúčtem za jiný. Cestou k novému kolu je také zadání jeho stavby prodejci - bude jen nepatrně dražší (pokud vůbec) než kolo sériové, přitom přesně podle vašich požadavků.

V případě individuální stavby rámů kol, bez ohledu na kategorii, je používáno několik základních materiálů, přičemž každý nese svá specifika. Ta se však mohou výrazně měnit s ohledem na zpracování. Zatímco však vlastnosti například hliníkové slitiny jsou dobře odhadnutelné, u karbonu se lze snadno splést. Pokud chcete přesně znát vlastnosti toho kterého kola, nezbude vám, než se porozhlédnout v odborných časopisech po jeho testu.

Materiály používané při stavbě rámů a jejich vlastnosti

• Hliníkové slitiny (včetně speciálních jako jsou magnesium či scandium)
  
  • cenová dostupnost
  • vysoká tuhost
  • nízká hmotnost
  • tvrdost (menší komfort pro cyklistiku)
  • relativně dostupná opravitelnost
    

• Ocel
  
  • použití u nejlevnějších, nebo naopak nejdražších modelů
  • středně vysoká až vysoká tuhost
  • většinou dobré tlumící vlastnosti (komfort pro jezdce)
  • snadná opravitelnost
  • vyšší náchylnost na mechanické poškození (slabá stěna trubek)

 

• Titan
  
  • vysoká cena
  • vysoký komfort
  • nižší tuhost
  • nízká hmotnost

• Karbon
  

  • většinou dobré tlumící vlastnosti
  • dostatečná tuhost
  • nízká hmotnost
  • téměř nulová únavová křivka, tedy předpoklad dlouhé životnosti
  • vyšší cena (není pravidlem)
  • možnost dosáhnout přesně požadovaných vlastností a neomezených tvarů

Pro dámy i dívky, dorostence a dítka

 

V dobách nedávno minulých byly cyklist-ky při výběru kola v těžší pozici než muži. Ženské tělo je proporčně odlišné, dámy mívají oproti mužům delší nohy a kratší trup, takže bývají na pánském kole příliš natažené. Tento problém byl řešen například výměnou představce a řídítek. V současné době již mnoho značek nabízí modely určené výhradně ženám. Většinou mají kratší rám, představec a kliky, pohodlnější širší a kratší sedlo a měkčí odpružení. I tady ale pozor - každému z nás vyhovuje něco jiného, takže muži někdy najdou své ideální kolo mezi dámskými modely a naopak.

Stejně široká je i nabídka dětských kol. Zde se však nezřídka setkáváme s tím, že je rodiče kupují bez předchozího vyzkoušení jako dárek nebo odměnu a podstupují tak riziko, že neodhadnou správnou velikost. Stejně nevhodné je kupovat dítěti výrazně větší kolo s tím, že déle vydrží. Nejenže to není bezpečné, ale dítěti kvůli problémům s ovládáním cyklistika k srdci většinou nepřiroste.

 

Základní otázky před koupí kola:

• kde budu jezdit
• jak často budu jezdit
• kolik peněz jsem ochoten investovat
• hledám pohodlí, nebo výkon
• záleží mi na značce

 

Pokuď na kole jezdíte, jistě už to víte. Jestliže se chystáte s kotem právě začít, měli byste to vědět - cyklistika, to není jen bicykl, ale také řada nutných doplňků, s jejichž pořízením byste měli při kalkulaci maximální částky, již jste ochotni zaplatit, počítat.

 

 

• brýle - cena přibližně od 500 Kč

• cyklistické kraťasy - cena přibližně od 800 Kč

• funkční spodní prádlo - cena přibližně od 400 Kč

• dres - cena přibližně od 800 Kč

• rukavičky - cena přibližně od 300 Kč

• tretry - cena přibližně od 1500 Kč

• našlápné pedály (nejsoucí součástí kola) - cena přibližně od 700 Kč

• batoh s rezervoárem - cena přibližně od 700 Kč

 

Dvakrát měř...

Pokud jsme správně zvolili typ a cenovou kategorii kola, můžeme udělat chybu snad už jen ve velikosti. Ta však může být fatální. Rozhodně nedoporučujeme kupovat kolo bez vyzkoušení. Existují sice různé tabulky a další doporučení, ale výrobci často neměří velikosti stejným způsobem. A jak už jsme naznačili, rozdíly jsou také v délce kola a v parametrech našich těl. Ve většině prodejen nám umožní kolo kousek projet, mnohdy jej i zapůjčí na celý den. Také přímo někteří dovozci či výrobci mají vlastní testovací programy - namátkou značky GT, Trek, Specialized, Scott, RB, Gary Fisher, Merida. Váháme-li mezi dvěmi velikostmi, vychází většinou lépe volit tu menší. Menší kolo je o něco lehčí, tužší a ovladatelnější. Můžeme jej také „zvětšit" delším představcem a sedlovkou se zámkem posunutým více dozadu. Velké kolo bude ale už pořád nepohodlné a neovladatelné

 

Správné nastavení kola

Dobře vybraný bicykl je jistě základním, ba dokonce stěžejním předpokladem pro spokojenou jízdu. Jízdní kolo však, naštěstí, nabízí ještě další možnosti doladění jezdcově postavě a pilotnímu stylu.

 

 

• Výška a pozice sedla

 

Vytažení sedlovky adekvátně postavě je prvotním krokem k nastavení kola. Zvláště díky rychloupínacím zámkům je taková činnost hračkou. Vycházíme z této základní poučky: kliku do dolní úvrati, kolmo k zemi, nohu postavit na pedál patou. Při správném nastavení výšky sedla by noha měla být natažená a jen lehce pokrčená v koleni, nikoliv napnutá.

Samotná výška sedla však ještě není vše. Podstatnou roli v účinnosti šlapání, ovladatelnosti stroje a komfortu hraje rovněž pozice sedla. Pro běžnou jízdu je optimální jeho vodorovná poloha. Vodováhu nebudete potřebovat, stačí horní hranu sedla okem zkontrolovat například podle okenního parapetu.

Předozadní pozice sedla se stanovuje následovně: pokud máte našlápné pedály (jejich zarážky na tretře je potřeba nastavit jako první krok při hledání dobrého posedu), nasedněte do sedla, opřete se rukou o zeď, zaaretujte nohu do pedálu a kliky nastavte do vodorovné polohy. Správnou předozadní pozici poznáte tak, že olovnička spuštěná z vršku kolene nohy, která je vpředu, prochází osou pedálu.

 

• Výška rukou

 

Do podoby posedu neméně promlouvá rovněž výška řídítek. Tu ladí podložky pod představcem, úhel jeho sklonu, úhel a výška zvednutí řídítek a jejich natočení. Výrobci kol záměrně nechávají krk vidlice delší a s dostatečným počtem podložek, aby si jezdec mohl najít svou pozici, a pak eventuálně i krk zkrátil.

Pro běžnou jízdu na horském kole se většinou používá přibližně stejná výška řídítek jako sedla. Tak je zajištěno dostatečné odlehčení předku pro snadné vedení směru i dobré chování v prudkých sjezdech, přitom jezdec není situován příliš vzadu pro výjezdy či adhezi při zatáčení. A také komfort posedu je přiměřený. Specifičtější nastavení už je záležitostí těch, kdo kolem žijí.

 

• Řídítka

 

Af již rovná anebo zvednutá, tzv. vlaštovky, vždy jsou více nebo méně zahnuta směrem k jezdci a pak rovněž nahoru. Jejich natočením v před-stavci tyto vlastnosti akcentujeme anebo potlačujeme. Rozhodující přitom je pozice, jakou při natočení řídítek v objímce svírají jejich konce se zápěstím. Ačkoliv se zde osobním preferencím opět meze nekladou, obecně je dobré zvolit náklon, který nechává zápěstí v přirozené poloze, bez kroucení dovnitř či ven.

Důležité pochopitelně je nastavovat řídítka v jezdecké poloze. Ta však v terénu obsahuje dvě docela vzdálené krajní pozice - jízdu vsedě (nebo vestoje) a pak tu za sedlem v obtížnějších sekcích. Proto třeba běžní či sportovní jezdci ladí řídítka spíše pro posed vsedě, zatímco sjezdaři je mají natočena výrazněji k sobě.

 

• Brzdové páky

 

S posedem, polohou řídítek a pilotovým zaměřením souvisí rovněž nastavení brzdových pák. Obecná poučka zní: usedněte do sedla, uchopte řídítka a natáhněte prsty tak, aby prodloužily přímku ruky. V tomto úhlu pak nastavte i páky. Také zde však je v terénu patrný rozpor mezi pozicemi vsedě a za sedlem. Nastavení sklonu pák je tak vždy kompromisní. Techničtější jezdci, kormidlující bike v náročnějších pasážích, vozí sklon menší než sportovci nebo rekreační jezdci.

Je také třeba dbát správné vzdálenosti pák od gripů: v čase hydraulických diskových brzd je optimální ovládat páky jediným prstem a co možná nejblíže konci ramene páky. Jednak je pro tuto polohu rameno tvarováno, jednak je stisk v tomto místě nejefektivnější. Mikronastavení ramen pák vzhledem ke gripům se potom provádí malým imbusovým šroubem anebo - u nejednoho vyššího modelu současnosti - přímo regulačním kolečkem. Dlaň by nikdy neměla mít problém s místem na gripu.

 

• Řazení

 

S nastavením pozice brzdových pák na řídítkách souvisí také poloha řazení. O jeho dnešní dominantní páčkové formě platí, co se náklonu páček vůči prstům ruky a zápěstí týče, vlastně totéž, co o sklonu brzdových pák - jen s tím rozdílem, že se řadí přece jen častěji vsedě, a tedy postačí seřízení sklonu vyhovujícího pro tuto pozici.

Zásadní pro ergonomii ovládání řazení je vzdálenost páček od rukojetí (gripů). Protože řazení se montuje až za brzdové páky, snaha po jistém dosažení na páčky může naopak jít proti žádanému oddálení brzdových pák od rukojetí pro stisk prsty na jejich konci. Je třeba dobře si uvědomit pozici stisku a obejmutí rukojetí prsty a správně zvolit odpovídající polohu páček řazení. Pokud narazíte na problém, lze sáhnout po speciálních objímkách, umisťujících páčky Sram i Shimano netradičně hned k rukojetím. Kdo upřednostňuje systém Shimano Duál Control, tedy řazení integrované v brzdových pákách, musí nalézt kompromis mezi požadavky na umístění pák, aby vyhovovalo pro řazení i brždění.

 

• Pedály a zarážky

 

Jak jsme naznačili v úvodu, vlastníte-li našlápne pedály, mělo by být nastavení pozice zarážky na tretře prvním krokem při hledání správného posedu. Jako optimální pozice pro přenos síly se přitom uvádí ta, kdy se po nacvaknutí zarážky do nášlapného mechanizmu osa pedálu nachází pod nejširším bodem chodidla (vrchol kloubu palce). Paty by pak měly být lehce vtočeny směrem ke kolu, případně může být podélná osa chodila rovnoběžná s osou kola. Na pedálech bez nášlapného systému může pochopitelně jezdec tuto pozici lehce pozměnit ve svůj prospěch, přizpůsobení je ale možné i u nášlapných pedálů. Individuální doladění je na místě, nemělo by však jít o vyložené extrémy.

 

Pro silniční kola platí vesměs to samé, co bylo až dosud napsáno, rozdíl vyplývá pouze z odlišné konstrukce řídítek a brzdových pák.

 

• Sklon řídítek

 

Jako univerzální lze označit ten, kdy prodloužíme-li spodní hranu řídítek, měla by s hlavovou trubkou svírat úhel zhruba 45°.

 

• Výška brzdových pák

 

Obecná dlouholetá pomůcka silničářů pro správnou výšku brzdových pák zní: prodlužte spodní hranu řídítek až pod konec páky (například přiložením prkýnka a podobné) a podle toho nastavte výšku páky.

 

Doporučení o svislici spuštěné ze špičky kolene se nepatrně liší. Setkáte se s názorem, že má procházet osou pedálu, ale také s tvrzením, že se má dotýkat až konce kliky. Předozadní polohu sedla tedy nastavte někde v tomto rozsahu.

 

obr. 2

Výšku sedla lze zjistit početně nebo měřením úhlů v kloubech. Nejjednodušší a zároveň zcela dostačující je zobrazené nastavení, které umožňuje šlapat patami. Noha by v této poloze neměla být napnutá, ale lehce pokrčená. Milimetrové doladění podle pocitu je možné.

 

Nejčastější nastavení zarážek. Osa chodidla je rovnoběžná nebo téměř rovnoběžná s osou kola. Odřené kliky a nápisy na nich napovídají, že je něco v nepořádku.

 

Celkově musí posed působit uvolněným dojmem. Ramena jsou v přirozené poloze (hlava mezi nimi nepropadá), lokty jsou mírně pokrčené, ne příliš od sebe. Sklon trupu v tomto případě vypovídá o sportovním stylu jízdy. Pro turistiku bychom volili kratší představec.

 

Pozici jezdce lze ale odvodit i jiným způsobem a to podle úhlu, který trup svírá s rovinou:

A - 30° = sportovní posed B - 40° = neutrální posed C - 50° rekreační jízda